Jednou z částí washingtonské politiky vůči Íránu je tedy podpora etnických separatistických tendencí. Za druhé můžeme pozorovat, že na základě akce a reakce nenechá Bílý dům bez povšimnutí žádné z vystoupení íránských ministrů a vlády, čímž ještě podněcuje jejich zarputilost. A za třetí je tu snaha dotlačit další státy k tomu, a Evropa je v tomto ohledu nejpoddajnější, aby spolupracovaly a zardousit Írán ekonomicky. Evropa jakoby dělá cavyky, ale obvykle stejně následuje Spojené státy.
Snahy o zintenzivnění krutosti režimu se projevují různými způsoby. Bushova administrativa a jí nakloněná média například absolutně zbožňují prezidenta Ahmadínežáda. Vysloví-li jakékoli prohlášení, okamžitě se omílá v titulcích a špatně se překládá. Ale každému, kdo alespoň něco ví o Íránu, musí být jasné, mají s reálnou zahraniční politikou jen málo společného. Ďalej na: Národný Inštitút Francois Marie Voltaire, klikni na ikonu TREZOR, téma: Bushova administrativa a jí nakloněná média absolutně zbožňují Ahmadínežáda
|