Protože titulů stále přibývá a znaků na recenze ubývá, uchýlil jsem se k tomuto řešení: udělat z DVD mini-recenzí pravidelnou dvoutýdenní rubriku, z nichž každá se bude věnovat 3 titulům a na závěr budou jako novinka zmíněny další tituly, které vychází tak jakoby bokem, mimo zájem náročných a i komerčních diváků, na které byste si měli dát pozor… ať už v dobrém, či špatném slova smyslu.. 



 PUTOVÁNÍ TUČNÁKŮ – FILM: Poslední dobou se do distribuce dostává čím dál tím víc dokumentárních filmů a jejich vyjmenování a typizace by vystačila na vlastní článek, takže se pro předmět mini-recenze Putování tučňáků věnujme jenom těm biologicky-spřízněným a vynecháme stranou  dokumenty, v nichž se tvůrci před divákem v přeneseném i doslovném smyslu obnaží natolik, aby obvinili něco, s čímž už od začátku nesouhlasí a potřebují k tomu sesbírat akorát materiál, který poté zaopatří vtipnými archivními záběry a satirickým hudebním podkresem (Spurlockův angažovaný dokument Super Size Me,  demagogické pamflety Michaela Moorea Bowling for Columbie a Fahrenheit 9/11, z českých Hníkové Ženy pro měny či Klusákův a Remundův Český sen), nebo pohledy do nitra obyvatel(e) jednoho domku či vesničky se sociálními potížemi anebo problémy „slavných osobností“ (Commandante, Tatínek, Ničeho nelituji, Sentiment, Metalica: Some kind of monster, Jimmy Hendrix). Putování tučňáků debutujícího tvůrce L. Jaqueta k nám přichází s pověstí nejvýdělečnějšího filmu léta minulého roku, který převálcoval i takové kasovní trháky jako Cohenův Stealth či Bayův Ostrov, což vede některé filmaře (přímo se nabízí použít pořekadlo o „potrefené huse“) k zamyšlení nad tím, kam vlastně celá společnost spěje. Po přečtení toho textu je nutné přitakat Bayovi v jedné jediné věci: jedná se o statický a skoro-němý film, který si ale paradoxně člověk nejvíce vychutná kvůli kompozici záběrů a náladotvorné hudbě připomínající islandskou zpěvačku Bjork hlavně v kině. Jediným mínusem krom toho, že tento profesionálně odvedený a recipienta emocionálně angažující dokument ztrácí část své působivosti na televizních obrazovkách či monitorech počítačů je tak to, že ve francouzském znění mluvící tučňáci proklamují moralizující pravdy se stejným „zanícením“ jako komentátor soutěže v nemrkání. 8/10
PUTOVÁNÍ TUČŇÁKŮ - DVD: vydání se sice nemůže honosit všeříkajícím titulkem „od tvůrců Mikrokosmu“, jako je tomu u druhého filmu manželské dvojice biologů Nuridsany-Perennou Genesis – Příběh Modré planety, takže jsme se dočkali pouze nápisu „ve stylu filmu Ptačí svět“, ale slušné výdělky napomohly i ke stejně provedenému DVD, které se může honosit českým menu, českým dabingem s moravským přízvukem dabérů (jenž doporučuji pouze v případě, máte-li opravdu malé děti) a českými, kvalitně odvedenými titulky ve žluté barvě kvůli lepší čitelnosti. Velkým záporem je absence americké zvukové stopy s vypravěčem Morganem Freemanem, která se nachází pouze na francouzském vydání a my si tak musíme vystačit s „charismatickým“ hlasem Morgana Freemana pouze u Vykoupení z věznice Shawshank či Milion Dollar Baby (což na druhou stranu není vůbec špatná alternativa). Krom povinné vycpávky v podobě upoutávky a fotogalerie na disku s Putováním tučňáků najedete i (titulkovaný) desetiminutový rozhovor režiséra se skladatelkou hudby, který se nese spíše v propagačním a blábolivém duchu a hlavně skoro padesátiminutový film o filmu o natáčení dokumentárního snímku, který se klade za cíl být něčím víc než jen televizní podívanou ve stylu National Geographic. 6/10
FANATICKY ZAMILOVÁN – FILM: Bratři Farrelyové v první polovině 90. let natáčeli buranské komedie se zajímavými herci s dobrým komediálním talentem (Blbý a blbější – Jim Carrey, Kingpin – Woody Harrelson), až se v druhé polovině 90. let vrhli na romantické komedie s příměsí nechutného a hrubozrnného humoru, který přece jenom byl vkusnější než v pozdějších teenagerovských napodobeninách (Něco na té Mary je) a začali se zabývat vážnějšími tématy, ovšem měli stále problémy s délkou a slabým příběhem, v němž šlo o to, jak umně pospujují jednotlivé zábavné epizodky k sobě (Těžce zamilován, Bratři jak se patří) a poznají míru diváckého vkusu. Jejich zatím poslední film Fanaticky zamilován je adaptací románu Nicka Hornbyho Fotbalová horečka a volným remakem britského snímku Fotbalové opojení z roku 1997, kdy fanouškovskou zálibu hraničící až s posedlostí hlavního hrdiny v podání Jimmyho Fallona změnili z fotbalu na baseball (čímž se film stává pro nás méně pochopitelný, i když v něm sport tolik nehraje roli) a do role pracovité ženy, která se zamiluje do na první pohled toho pravého obsadili Drew Barrymoreovou, která si již docela dlouhou dobu libuje v selankovitých romantických podívaných bez jakéhokoli potřebného, uvěřitelně vykresleného dramatu (ať již se jedná o Nepolíbenou, na kterou si chtě-nechtě již díky podobnému závěru vzpomenout musíte, či 50x a stále poprvé, jež mělo ale nápaditější a zábavněji rozehranou základní premisu). I když Fanaticky zamilován má odlesky „farrelyovského“ humoru, jsou to opravdu odlesky velice decentní a „neurážející“… Jestli je to pro Vás pochvala této tvůrčí a pro někoho stále ještě kontroverzní dvojice, vyražte do půjčovny a tuhle příjemnou a milou podívanou si vypůjčete, protože společný večer s přítelkyní rozhodně nezkazí. 5/10 
FANATICKY ZAMILOVÁN – DVD: Na to, že nový snímek králů obhroublého humoru k nám přichází pouze na DVD a videokazetách, jeho výbava je velice slušná až na jeden malý, ale pro většinu cílových diváků snímku Fanaticky zamilován podstatný problém – absence české podpory u bonusových materiálů. Někoho může také zamrzet, že český dabing je pouze ve stereu, ale to u romantické komedie není vůbec důležité a ke spokojenosti většině lidí postačí, že dialogy jsou srozumitelné a hudba zní také dobře. V originálním pětikánálovém znění si více vychutnáte ruchů a jemných nuancí, obrazu se krom mírně vybledlých barev, kterým by prospěla větší sytost, nedá vůbec nic vytknout. Z velkého zástupu jazyků (mj. i polský a maďarský) je možné si vybrat komentář režisérů, který se zaměřuje hlavně na jednotlivé rozdíly mezi původním snímkem Fotbalové opojení a  tímto remakem (například fotbal byl změněn na baseball proto, protože je baseball blíž americkým divákům, pro které tvůrci točili) a v němž nechybí ani jednodušší vtipkování a špilcování obou bratrů. Tříminutový Pohled do zákulisí filmu na film Zná ji jako svý boty se nedá považovat za nic jiného než za nucenou propagaci dalšího podobně žánrově laděného filmu, tudíž se podívejme do sekce věnované bonusovým materiálům, kde je k nalezení úctyhodný zástup 13 vystřižených scén o celkové délce osmnácti minut nabízejících rozšířené scény a nové, poněkud zdlouhavé a navíc s typickým „farrelyovským“, ač vkusně podaným humorem. Alternativní konec se až na prostříhané sportovní záběry  v zásadě nijak neliší se stávajícím a z nepochopitelných důvodů obsahuje i celé závěrečné titulky. Šestiminutovka nepodařených scén jenom dokazuje prostřednictvím blbnutí na palce, přeřeků a návalu emocí to, že se herci a tvůrci bavili na samotném natáčení víc, než se divák zabaví u samotného bonusu (kdybych chtěl být škodolibý, napsal i u samotného filmu). Zbytek se sestává z krátkých, dvou až tříminutových dokumentů a milostném trojúhelníku či natáčení závěrečné scény, určené pro internet a klasického propagačního 8minutového dokumentu, v němž se všichni poplácávají po zádech a z poplácávání od Drew Barrymoreové musí Farrelyovy bolet  záda ještě dnes. Když si pustíte trailer, poslední bonus v bonusové nabídce, dostanete film ve svižnější a zábavnější podobě. Pokud mohu radit, pořiďte si raději Jak na věc bratrů Weitzových, což je shodou okolností také adaptace jedné z knih Nicka Hornbyho od tvůrců, kteří začínali na hrubozrnných komediích (Prci, prci, prcičky). 7/10


KINSEY (BAVME SE O SEXU)-FILM: Vlado Kurek to v recenzi vystihnul pomocí tří vět: „Velmi silné téma. Dobří herci. Průměrný film.“ S tím nezbývá nic jiného než souhlasit a každého, kdo třeba vzhledem ke kolonce režiséra, kde se skví jméno Billyho Condona, očekává další výtečnou biografii zajímavé osobnosti amerických dějin, jako tomu bylo u Bohů a monster s Brendanem Fraserem a Ianem McKellenem, musím hned ze začátku varovat, že Kinsey bohužel nevyužívá svého v počátku načrtnutého potenciálu. Hlavní problém je tak nějak v tom, že krom upravené minulosti, která se ale v tomto případě nedá omluvit „autorskou licencí“ či něčím podobným, Kinsey – Bavme se o sexu stojí jednou nohou na zemi a druhou má v posteli s tím, že se člověk nedočká jak políčku americké morálky a zkostnatělosti, tak ani povedeného biografického filmu, který by se mohl opřít o dobové zaštítění, přehlednost ve vyobrazovaných událostech a hlavně by prospěla menší těžkopádnost a klišovitost v druhé polovině filmu, zakončené kýčovitým závěrem. Výsledné hodnocení Kinseyho je mírně nadprůměrná hlavně proto, že prostřihy na černobílé rozhovory jsou velice zábavné, jednotlivé dialogy v hodinách profesora srší vtipem alespoň v první části filmu a Liam Neeson se zbavil svého znuděného výrazu, kterým už dlouhou dobu dával najevo, že si vydělává jenom na nájem pomocí komerčních taháků typu Hvězdné války. Je nutné od sebe při biografických snímcích oddělovat osobu, o které pojednávají (ony sexuální výzkumy neúspěšného biologa zabývajícího se sexuálním životem „žlabatek“ sice mohly být přínosné pro puritánskou společnost, to ale nemění nic na tom, že knihy Sexuální život ženy a Sexuální život muže mohou být zajímavější než samotný snímek) a výsledné zpracování – a nepomohou tomu ani různé nominace a ocenění. 6/10
KINSEY (BAVME SE O SEXU)-DVD: Stejně jako je konvenčně zpracované zajímavé téma filmu, stejně je i provedená výsledná podoba DVD. Zatímco v zámoří vychází dvoudisková verze filmu s hodinu a půl trvajícím dokumentem mapujícím vznik filmu od scénáři až po samotnou realizaci se zvláštním zaměřením na skutečného Kinseyho, my si musíme vystačit „pouze“ s neotitulkovaným životným komentářem režiséra a scénáristy Billyho Condona, který se na začátku rozvypráví a bez delších pauz až do konce filmu pokračuje o složité genezi vzniku přes psaní scénáře po obtížné shánění financí až po obsazování herců a neopomene zmínit ani vděčné historky z natáčení. Druhým a zároveň posledním zajímavým bonusem na disku je sbírka 1 vystřižených scén s volitelným komentářem, ovšem ve většině případů se jedná jenom o scény rozšířené či o další zábavné rozhovory, ovšem jistým scénám z filmu by to slušelo ve své původní délce už kvůli zajímavým vedlejším charakterům. Nepodařené scény plné pubertálního smíchu o délce tří minut a upoutávku můžete s klidem vynechat, protože o nic nepřijdete. Originální zvuková stopa v Dolby Digital 5.1 a DTS je slušná, vyniknout hudbě a zvukovým efektům v pozadí nedá ani jedna z nich. Dabingu se raději vyhněte velkým obloukem i přes dobrý výběr dabérů kvůli překladu. Obraz má mírně tlumené barvy a je zbytečně moc světlý v nočních scénách, ale to je jediné, co se proti němu dá říct. Pochybuji, že někdy vyjde dvoudisková verze Kinseyho, jako tomu bylo u Čisté duše, takže nezbývá než recenzi zakončit obligátním: za vypůjčeni disk stojí, na koupi jsou zde jiné, zajímavější biografické filmy (například právě ta Čistá duše, z poslední doby třeba Ray a Pád třetí říše). 4/10
Na závěr DVD mini-recenzí opět doporučení a varování, v tomto případě spíše výstraha, protože doporučování si nechám až na příště (když o tom tak přemýšlím, pod zem zakopu zbytečná pokračování Síť 2.0 a Ledové ostří až v dalších mini-recenzích). Ze začátku bych se rád vhrnul na opravdovou lahůdku Pterodaktyl, která snad ani nemůže potěšit toho největšího milovníka špatných filmů už proto, že svojí blbostí otravuje víc, než by bavila. Zápletka je v tomto případě čistá jako zadek nemluvněte po koupeli v žeravinové lázni: školní expedice s profesorem, jeho přítelkyní a 4 žáky (kdo by se se mnou vsadil o lahvičku červeného, že tam nebude chybět nějaký ten introvertní intelektuál, možná skrývaný homosexuál, prsatá blondýnka a emancipovaná žena, vyhrál by ji) se vydává na cestu do Turecka na průzkum sopky, aniž by kdokoliv z nich tušil, že se v ní ukrývají pterodaktylové (a možná přijde i Tyranosaurus, ale to asi až v dalším dílem)… Pokud se mě ptáte, jak je možné, že si volně po přírodě poletujících pterodaktylů vůbec nikdo nevšiml, když obloha je bez jediného mráčku po celý film, hledáte logické chyby u špatné produkce. Ano, Pterodaktyl  je dalším „slasherem“ z produkce Sci-Fi Channelu (ovšem s překvapivě otevřenou násilností – od utržených rukou po roztrhaná těla, vzhledem k rozpočtu realistickým, i když otřesně trikově  vykresleným pterodaktylům a „cool“ Cooliem, trousícím jeden slovní průjem za druhým), který již úspěšně zničil tolik mozkových buněk, že by se měl alkohol a nejmenovaný prezident nemající rád Marečku, podejte mi pero omluvit menšinám, kterým ještě mozek zbyl k tomu, aby utíkali od tohohle výškrabku patřícím do spodních poliček videopůjčoven. Avšak novinkou od ostatních produkcí je zde to, že se režisérského křesla chopil poměrně „zkušený“ Mark L.Lester, který dokáže pracovat s nízkým rozpočtem, i když svůj nejlepší snímek Komando nepřekoná  a svůj rukopis, spočívající ve vrstvení klišé na klišé, ustrnulost v 80. letech a směšné podání akce se zbraněmi vybavenými nekonečnými zásobníky nezapře. Bez zajímavosti bezpochyby také není to, že postavy jsou pojmenovaný podle slavných autorů sci-fi, takže se dočkáme pana Lovercrafta či Clarka. Bohužel to je jediné pomrkávání na diváka, které značí, že to tvůrci neberou tak celé vážně, na druhou stranu je ale nutné uznat, že aspoň jedna jediná scéna byla dobře dramaticky vystavěná (pterodaktyl nakukující hlavičkou do okna a přicházející o očičko) a že podzápletka s teroristy, díky níž se na scéně objeví hrdinný černošský kapitán Coolio (ten, který hraje mnohokrát hůř než Will Smith, ale naštěstí zatím neskládá ke svým filmům tolik písniček), je „něco, co se jenom tak prostě nevidí“. Než z tohoto skvostu, který by zahanbil i Eda Wooda a který strká do kapsy i takové Lovce dinosaurů porodím vajíčko s dalším pterodaktylem, jdu si raději pustit Flinstoneovi…