V historicky prvních DVD recenzích se dočkáte deseti recenzí filmů a disků, které se z různých důvodu nedočkaly samostatné recenze, ať již kvůli kvalitě samotného filmu, resp. spíše nekvalitě, či slabému provedení disku. V prvních DVD recenzích nabízíme… hutnou nálož hororů od „klasik“ jako Halloween (bohužel 6. díl s podtitulem Prokletí Michaela Myerse) po novodobé vyvražďovačky Metro, vykrádačky Posedlá a Peklo začíná na Zemi. Ale podíváme se i na „nejdražší“ anime všech dob Steamboy legendárního Katsuhiro Otoma (Akira, Metropolis), ceněný a kritikou opěvovaný film o lidské lhostejnosti Terryho George Hotel Rwanda a nakonec ambiciózní, ale co do nadějí do nich vkládaných neproměněné filmy jako Pod kontrolou a Klíče od domu, či pohádku 5 dětí a to s dětskou hvězdou Freddie Highmorem.

Příště se dočkáte mini-recenze adaptace komiksu Enkiho Bilala Immortal, hodnocení další spolupráce Jeana Rena a Christiana Claviera v Korsickém případu (a prostředí), bohužel kreslené pokračování dobrodružství myšáka Stuarta Littlea v třetím díle a spoustu dalších… 


MINI-RECENZE 1
FILM - POSEDLÁ je film, který svou premisou silně připomíná klasický psychologický horor Romana Polanského Rosemary má děťátko (který inspiroval všechny ostatní satanské horory jako Omen – Přichází Satan! Richarda Donnera či Friedkinova Vymítače ďábla), jenž byl natočen v r. 1968 dle slavné knižní předlohy Iry Levina, autora mj. i Stepfordských paniček. Ovšem doba pokročila, a tak postupně budované napětí z Polanského mistrovského opusu nahradily laciné lekačky a klaustrofobické dusno nejistoty se přeměnilo v předvídatelný a nudný horor bez atmosféry na velkém prostranství, kdy v závěru přichází na řadu velké béčkové finále ozvláštněné sporadickými efekty a poté následuje již jen nevyhnutelný dodatek „po letech“, který otvírá příliš okatě dvířka do dalšího pokračování. V dnešní technologií zatížené době již nestačí, že se hlavní hrdince zdá sen o tom, že je znásilněna, ale „ďábelské sémě“ jí musí být implantováno, manžel si nevydělává hraním v divadle, ale píše romány, jenom ti sousedé zůstali stále starostliví a vědoucí víc, než hlavní manželský pár. Heather Grahamová má sice hororové zkušenosti přímo Z pekla, kdy v Praze natáčené adaptaci komiksové předlohy Alana Moorea hrála prostitutku, po které jde samotný Jack Rozparovač, ale v Posedlé má role Samanthy spíše blíže k jejím komediálním rolím a tak povinný přerod v závěru působí poněkud nevěrohodně, nemluvě ani o tom, že na působivý výkon Miy Farrowové zdaleka nemá, ač ji v první části filmu docela připomíná. Srovnávat Jamese Purefoye s mistrným improvizátorským režisérem a hercem Johnem Cassavetsem (Stíny, Žena pod vlivem) je zhola zbytečné, protože v případě „v davu zapadnuvšího“ Purefoye, známého tak maximálně ze zombie-vyvraždovačky na základě počítačové hry Resident Evil, se jedná o předem prohraný souboj, i když i on se snaží o jistou sociálně-kritickou notu, ale ovšem neúspěšně. Ale hlavní rozdíl mezi Posedlou a Rosemary má děťátko je v tom, že v prvním případě jsou témata jako násilí a sex snímány značně odtažitě, v tom druhém se kamera lepí přímo na hrdiny a vytváří bezútěšný pocit, že všechno je depresivní – Posedlá opisuje dramatický oblouk Rosemary má děťátko, ale převažují optimistická místa a snímek má blíže k soap-opeře.
DVD – POSEDLÁ: Nebýt Pekla začínající ho Zemi a 6. pokračování Předvečeru svátku Všech Svatých, Posedlá by byla nejhorším filmem z dnešních mini-recenzích v DVD Novinkách, ovšem aspoň si pro sebe uzurpovala oprávněně místo pro nejhorší zpracovaný disk, kdy za pozornost nestojí ani to unylé menu, o stereofonním zvuku jak pro originálním znění, tak i pro český dabing, ani nemluvě. Obraz vypadá jak nějaké internetové video, ale u tohohle filmu je to vlastně jedno.
FILM - HALLOWEEN: PROKLETÍ MICHAELA MYERSE, šestý díl tohoto "zakladatele" slasheru, je jistě velice dobře načasován, co se uvedení do půjčoven a prodejen na DVD týče, protože se blíží Dušičky, ale i když se jedná o asi čtvrtý nejlepší film z této zatím osmidílné (a snad to tak, doufám, zůstane!) série, chybí zde potřebné atributy, které dělaly z prvních dvou dílů ještě pod taktovkou Johna Carpentera (v prvním případě režijní a scénáristickou, v tom druhém pouze dohlížel) výjimečné záležitosti, které neděsily diváka lacinými lekačkami a hnusily trapnými efekty a vyhřezlými střevy, ale pomalým tempem plynoucím k děsivé a neodvratitelné hrůze, ještě horší než smrt, kterou svou pomalou chůzí a nesmrtelností :-) připomíná hlavní (anti)postava celé série Michael Myers, dítě bez duše a nějakých morálních zásad, které vyvraždilo skoro celou rodinu... až na jistou Laurie, sestru… A ta zde chybí, což je ten základní kardinální problém, místo ní se ovšem dočkáme spousty adeptů na ostří Michaelova nože, kteří porušují základní pravidla, ať již se jedná o sex,nebo braní zakázaných substancí. Jenže chybí zde jakákoliv zvrhlá chemie mezi ústřední dvojicí a většina mládeže, slavící tento svátek, aniž by věděla,co má vůbec představovat, je mi ukradená, protože si setkání s Michaelem jednoduše zaslouží... nebo by ve většině případů měli. Největším kladem filmu tak krom ústředního Carpenterova motivu, které je prostě a jednoduše geniální, je Donald Pleasence, který i zde předvádí charakterní herectví. Jenom by bylo mnohem lépe pro všechny hororové fanoušky, kdyby Halloween nebyla série, kdy nejhorší zůstává "bezmichaelovský" třetí díl točící se kolem robotů s dotěrně vlezlou a nenávidění-hodnou znělkou, ale pouze bravurní trilogie, která by se sestávala samozřejmě z prvních dvou dílů, které na sebe přímo navazují a mají tu správnou slasherovou atmosféru, a velice sofistikovaného sedmého dílu s podtitulem H20 ("krev je tužší než voda", nebo také Michale je po 20 letech zpátky), jenž se vyznačoval vysokým výskytem tehdy mladých zářících hvězd (jedno jméno za všechny: Josh Hartnett) a hlavně naprosto zásadním zvratem v žánru, kdy si to "vřískající královna" (tento titul ji zůstává, ač nemá tak objemné plíce na křik jako její "vřískotající ,kolegyně´" Neve Campbellová) na férovku "rozdá" jednou provždy se svým bráchou a nehodlá jen nečinně přihlížet (o to více zamrzí existence osmého dílu, popírající Michaelovu smrt useknutím hlavou velice trapným způsobem, a zabíjejícím velice nedůstojně Jamie Lee, a to jsou ještě slabá slova)… Ale to, že "poměrně" chválím Prokletí Michaela Myerse, ještě neznamená, že je to dobrý film. Nikoliv, je to béčko, které si na nic nehraje, jako takové je nutné film ocenit, ale jen pod podmínkou, že si člověk uvědomí, jak moc byly ostatní díly příšerné. Michael je kardinální hajzl, ale nelze ho nemilovat, když jako jeden z mála "přežil" i své úspěšné kolegy ze stejného období jako Fredyho Kruegera nebo Jasona,aniž by byl směšný či potřeboval změnit výrazně styl a i žánr jako hrající si Chucky, za což mu patří velký obdiv. S tímto filmem odešla jedna velká legenda filmu a série Donald Pleasence, druhá se ale zrodila (H20). 
DVD - HALLOWEEN: PROKLETÍ MICHAELA MYERSE: Stáří snímku se podepsalo na technické kvalitě disku a tak jediné, co zůstává kvalitního, je poměrně pěkně provedené menu s dýní a svíčkami. Obraz je neostrý, nekvalitní, plný zrn a nečistot, i když se nejedná o úplně nejstarší film, zvuk zní neskutečně televizně, dialogy jsou ztlumené snad na minimum a zvukové efekty jako kdyby neexistovaly, o sobě dá maximálně vědět tak leda hudba. Na bonusy zapomeňte, ale pokud chcete snad nejlepší Halloween spolu s pořádnou náloží materiálů, objednejte si ze zahraničí první díl, který vyšel k příležitosti 25. výročí filmu ve dvoudiskové edici s víc jak hodinu a půl trvajícím dokumentem a dalšími zajímavostmi, což je pro fanoušky nutnost a povinnost.
FILM - HOTEL RWANDA je film, který se dost často srovnává se Spielbergovým Schindlerovým seznamem a vlastně se není čemu divit, když se člověk podívá na jednotlivá témata snímků (zdánlivě normální člověk zachrání spoustu lidí od genocidy), ovšem obojí se liší poněkud výrazně zpracováním – jedno je velice působivý dramatický příběh s určitým přikrášlením, kde je nám vše servírováno jako-kdyby pohledem ústřední postavy, druhé naopak dokumentárně vyznívající zachycení autentické události, které si pohrává s hlavním hrdinou, stojícím v první části filmu na obou stranách. Je to právě zásluha Dona Cheadlea, který se poslední dobou stává docela známou černošskou hvězdou s poněkud vyváženým výběrem rolí (na jedné straně stylová oddychová záležitost podaná s grácii Dannyho parťáci 1 a 2, na té druhé „vánoční“ a emocionálně působivé Haggisovo drama Crash či Soderberghův mozaikovitý pohled na závislé lidi v Trafficu – nadvládě gangů), protože nám Paula Rusesabagina představuje jako reálnou postavu, s níž je velice snadné se ztotožnit a která je takovým průvodcem celým filmem a s tím, co zažívá, se stupňuje i divácký prožitek a zájem, dychtící sice po různých krvavých násilnostech a usekaných částech lidských těl, ale tento film skoro bez krve je naléhavější o to víc, než kdyby se v něm krev prolévala v galonech, protože velice silným způsobem prostřednictvím záběrů z dálky či televize poukazuje na to, jak málo se lidé zajímají o to, co se děje ve světě a povětšinou nad tím v dnešní době médií mávnou jenom rukou a pokračují v načatém jídle. Zbytek hereckého ansáblu je většinou pouze jenom do počtu a aby se neřeklo, že byl někdo důležitý vynechán, i když Nick Nolte (Hulk, Život je peklo) si střihává další otcovsko-vůdcovskou figuru s patřičně přiměřeným dávkovaným herectvím, ale nesmím opomenout zmínit velice kvalitní spoluhráčku a úžasnou Sophii Okonedovou (Špína Londýna), která svému na Oscara nominovanému filmovému partnerovi rozhodně nedělá žádnou ostudu, a bohužel velice málo využité známější herecké tváře v menších, ale co do činů v podstatě důležitých rolí, ať již se jedná o Joaquina Phoenixe (Gladiátor, Znamení) nebo Jeana Reno (v tomto případě je poměrně dobře, že byl málo využit). Hlavně díky kvalitním hereckým představitelům a  i střídmé režii jinak docela známého scénáristy Terryho George (psal pro Jima Sheridana, např. Boxer či Ve jménu otce) je tento snímek, který rozhodně nepatří k těm ceněným jenom kvůli svému závažnému tématu, bez jakéhokoliv přehnaného nánosu klišé, sentimentu a patosu (což zvlášť u podobných filmů svádí), kvalitní klubovou podívanou. Hotel Rwanda je velice silný, chytrý film, který donutí diváka se zastydět nad tím, jak málo se stará o ostatní země a vůbec světovou problematiku, snímek, který opravdu dokáže chytnout, emocionálně vyždímat a nepustit, ač člověk třeba naštvaně kroutí hlavou nad jednáním lidí na nejvyšších místech či ho zasáhne ono srdcervoucí dění. Takových filmařských počinů je opravdu málo, v tomto případě je nutné si ho vážit a neodsoudit ho jako další film „se samými černochy“, protože humánní poselství v závěru filmu nepřináší jen mírné zamyšlení nad tím, co by se stalo, kdyby se kdokoliv stejné rasy z dvou týmů rozhodl povstat proti tomu druhému, ale také nad tím, jak jsou lidé snadno zmanipulovatelní a pouze a jenom pasivními přitakávači s minimální možností aktivně zasáhnout… což je v dnešních dobách reality show čin opravdu záslužný.
DVD - HOTEL RWANDA: Film pro náročné diváky, který byl nominován na slušnou řádku cen, se k nám dostává na chudém disku, kdy může zaujmout leda komentář a nepoužité scény, na obrazu je mj. pozitivní to, že barvy jsou skvěle saturované, tmavé scény odehrávající se v noci dobře zřetelné (což je u filmu plného Afroameričanů hodně podstatné!), zvuk u téhle dialogové konverzačky zřetelný a hudba dostatečně průrazná. Chtělo by to hodně přidat na výbavě, aby se neznalý problematiky (což bude asi tak, přiznejme si to, víc jak 90% populace) dostal více do soudobých reálií a bylo mu vysvětleno celé to pozadí kolem Hutů apod.  


FILM - 5 DĚTÍ A TO je klasicky střižený film pro celou rodinu, u něhož se hlavně pobaví menší diváci díky střídmé stopáži a stále fungujícímu příběhu, dospělí budou muset překousnout velký nános patřičného sentimentu a nechutně odkapávajícího patosu, který by se dal rovnou stáčet z filmu do sudů, evidentně televizní a špatné triky v rozmáchlých scénách a naštěstí malé množství popkulturních narážek, jež svou zprofanovaností vynutí na divákově tváři tak maximálně úsměv. Asi nebudu žádat toho tolik moc, když bych chtěl u filmu pro celou rodinu nějaké lepší prokreslení postav a trochu temnější atmosféru s více černými vtípky a výstředními hereckými kreacemi, když takové filmy jako Řada nešťastných příhod či Karlík a továrna na čokoládu dokazují, že to jde i bez nutného okatého poučování a že se mohou dospělí bavit, i když poněkud škodolibě, a zároveň oceňovat zářící hereckou mladou hvězdu Freddieho Highmorea, který i přes svůj značně pokročilý a již pubertální věk vypadá tak maximálně na 10 let a stihl být již po boku takových hereckých a režijních osobností jako Johhny Depp a Tim Burton (Karlík a továrna na čokoládu) či Johhny Depp a Marc Forster (Hledání Země Nezemě). Škoda malého prostoru pro introvertní postavu Kennetha Brannagha, který zapomněl na své shakepearovské role a počiny a další spolupráci s dětmi si po druhém dílu Harryho Pottera očividně užívá, i když nehraje slizkého dandyho, ale mastného snoba. Je veliká škoda, že právě 5 dětí a To je snímkem, který jde „jedním okem tam, druhým ven“ a zapomíná se na něj velice snadno, protože se jedná o onen průzračný čistý průměr, který neurazí, ale ani nenadchne, ovšem na druhou stranu se nejedná třeba o takovou katastrofu jako odpadový počin s Rupertem Grinem Prďáci, takže naštěstí nemůžu napsat – „proslavený dětský herec nejdříve účinkoval v kvalitních a docela úspěšných počinech, aby poté klesnul na úplné dno diváckého vkusu“. I když tady se jedná spíše o začátky, ale ty také nejsou pro Highmorea tak špatné, jako tomu bylo u jeho obdobně starých hereckých kolegů.
DVD - 5 DĚTÍ A TO: Pokud Vás, milí fakani a frackové, kteří by si zasloužili tak leda Willyho Wonku a ne DVDčko s pohádkou, zajímá něco více o tvorbě ústřední postavy Písčíka od slavného Hensona, přejete si toho moc, protože se můžete „nabažit“ pětiminutovky o filmu, která slouží jako velice dobré laxativum či pro lidi, kteří se potřebují vyzvracet a prsty do krku nepomáhají, a dále bezproblémový trailer či snad pětiminutové nepovedené scény plné křeče a hrubozrnosti. Obraz a zvuk neurazí, na druhou stranu ani nenadchnou, tudíž nic proti ničemu. Pokud máte doma malého caparta a sexuální obtěžování Vás již nebaví, „šoupněte“ do přehrávače místo Hledání Země-Nezemě 5 dětí a to, kde je aspoň správný počet malých zmetků vhodných na odstřel. A jako bonus dostanete Písčíka.
FILM - PEKLO ZAČÍNÁ NA ZEMI je jeden z těch filmů, od kterých se již předem očekává, že to bude příšerná katastrofa, která v lepším případě bude neskonale nudná k uzoufání, či snad na druhou stranu tak nechtěně vtipná, že se člověk bude válet smíchy po zemi, poté napíše stírací hodnocení a dá si nohy za hlavu s tím, že viděl i horší… Jenže tentokrát nelze napsat, že Peklo nezačíná na Zemi, ale skutečné peklo zažívá člověk při zhlédnutí toho filmu, protože když si člověk vzpomene na takovou nudnou neoriginální uspávačku Sanatorium, musí být vůbec rád, že tentokrát jsou tvůrci alespoň natolik znalí, že připravili poněkud překombinovanou a zmatečnou skládačku s mnohými logickými lapsy, která si sice drží krok před divákem, ale ten ji v nejdůležitějším okamžiku předběhne a velké, zdánlivě překvapivé pointě se vysměje do ksichtu tak jako tvůrcům, kteří nedokázali pořádně rozpracovat slibnou zápletku a vydali se snazší cestou "lynchovské hry" bez hlubšího smyslu a bohužel i potřebné atmosféry, která by dávala úzkým nemocničním chodbám a vyzáblým mdlým postavám větší životnost z jedné strany a zájem diváků z té druhé… Aspoň že je to všechno videoklipově sestříháno, patřičně ohudbeno a i to hezky vypadá - jenom to postrádá to hlavní, co horory mít mají - atmosféru a zajímavý příběh, který se zde hodí tak leda do nějaké 45minutové bubácké show, nikoli však na i přesto poměrně skromnou stopáž, při níž se tvůrcům povedlo vybalancovat všechna problematická místa, ač kvůli tomu sklouzávají k polopatičnosti, což je zřetelné hlavně v pozdních pasážích.   
DVD - PEKLO ZAČÍNÁ NA ZEMI: Podprůměrný film, to samé platí o jeho provedení, kdy barvy jsou neskutečně vyměklé, zvuk nevýrazný až hanba a mezi bonusy se ukrývá pouze nudný film o filmu s upoutávkou. Peklo nezačíná tedy u samotného filmu, disk ho zprostředkuje ale poměrně věrně, dokonce tak, že by i takový John Constantine mohl závidět.
FILM - KLÍČE OD DOMU jsou filmem, který má stokrát ohraný hlavní příběh, herecké výkony, jež nevybočují z průměru či snad standardu odvedeného jinými herci v podobných filmech, jichž je nespočetné množství, film ceněný nebo vybraný-promítaný na mnohých festivalech (Venice, Toronto, Londýn a Sevilla) převážně kvůli svému tématu, podávanému s vkusem, citem a jemnou rukou, která přesně ví, kdy scénu vyhrotit, aby nepůsobila trapně, či nechat záběr trvat o něco déle, aby v divákovi dozněl… Takže to, co se snažím říct, je, že popisek na přední straně: "Silný příběh, který se dotkne Vašeho srdce," je poněkud scestný, protože příběh je hlavně velice prostinký, v čemž tkví jeho hlavní síla, kdy se odehrávají naprosto běžné události ze života, jimiž je člověk denně obklopován, ale možná si jich tolik nevšímá, jak by měl, a poté se to snaží dohnat, jenže bývá a většinou i je nakonec pozdě. A zmínka o tom, že se film dotkne divákova srdce, je sice jednou z oblíbených frází distributorů, ale v tomto případě to konkrétně platí do takové míry, kolikrát člověk vidí zraněné zvířátko na cestě a nekopne do něj či snad do něj nezačne šťourat klackem z čisté zvědavosti… Nejznámější, vlastně jedinou známou herečkou, která jde poslední dobou z filmu do filmu, je Charlotte Ramplingová, známá z filmů  Francoise Ozona (Pod pískem, 8 žen, Bazén), která podává normální, ničím neurážející a ani ničím nevzrušivý herecký výkon, a napravuje si tak mj. i svou „nezávisláckou“ pověst po jinak převážně negativně přijatém rozmáchlejším zadaptovaném komiksu, který se opravdu nedávno dostal do půjčoven, Immortel, kde hrála taktéž doktorku. Klíče od domu, které se evidentně vyhnuli nezávislým kinům a filmovým klubům budou jednou sice dělat poměrně čest filmovému klubu na České televizi, kdy by mohly popisovány jako "italský Kolja" (a ani bych se tomu díky několika vztyčným scénám a dějovým podobnostem nedivil).
DVD - KLÍČE OD DOMU: Ale díky provedení DVD, kde je sice přecpán ukázkami na jiné filmy společnosti s nabubřelými slogany, ale chybí zcela české titulky, takže si nemůžeme vychutnat originální znění s intonací hlasů herců, které dělá své, si film Klíče od domu bohužel nemohou náležitě „užít“ ani diváci náročnějších filmů, u nichž je třeba se angažovat a nejenom relaxovat. Škoda, že Klíče od domu jsou někde mezi, i když se nejedná o „nepodarek“, jisté zklamání je rozhodně na místě. To samé platí i o obrazu a zvuku, nevýrazný jako film sám, kdy o nic nepřijdete, bonusy by v tomto případě hledal opravdový „retard“. 


FILM - POD KONTROLOU. Monty Pythoni ve svém asi nejlepším bijáku Život Briana dali hezký návod k tomu, jak přistupovat k životu, prostřednictvím legendární scény, kdy odsouzení na kříži, připravení na ukřižování, zpívají sborově: "Vždy se dívej na život z té lepší stránky." A teď si představte, že by někdo k tomu dřeváři na kříži přišel s nabídkou, že být spasitel je na nic, když musí k tomu člověk umřít a prostřednictvím své smrti vykoupit hříchy ostatních, a nabídl mu možnost, že by jeho smrt byla fingovaná a na nebi by se za něj teroristickými útoky a povodněmi či hurikány bavil někdo jiný, s podobnou úchylkou a smyslem pro zábavu/humor. Něco podobného se stalo hlavnímu hrdinovi Pod kontrolou, který měl tu smůlu, že zabil několik členů ruské mafie a šel na křeslo, ale přišel k němu, spolu s teology řečeno, Ježíš (Williem Dafoe - představitel Krista v Posledním pokušení), který se tváří trochu jako zelený skřet ze Spider-Mana, a nabídl mu možnost, že by ho vyléčil z "asociálnosti" pomocí léků "na uklidnění". A po sérii testů, které dopadnou více-méně úspěšně, je "subjekt" připraven na vypuštění do světa, kde si najde hezkou "zajíždějící", docela obstojně placenou práci, narazí si mexickou pracovnici, která ho zaměstnala, jenže minulost ho, jak již to v podobných filmech bývá, dostihne... stejně jako rána boží a trest z milosti... Snímek Pod kontrolou vychází z docela zajímavé základní premisy, která trpí tím, že byla již několikrát v různých variacích a obměnách nesčetněkrát zpracovaná, hlavně co se týče seriálu, a tudíž na Pod kontrolou jakožto nezávislém snímku v tom nejlepším slova smyslu je k dobru to, že staví když ne na převratných trikových efektech a překvapivých zvratech (ty dva na závěr jsou předem předvídatelné, příznačné pro levicové smýšlení) na hereckých výkonech a budování atmosféry. A když jsem u "záporů", je nutné zmínit, že se zde objevuje "symbol Muže bez stínu", kdy se první laboratrní slušná půlka musí násilně a okatě překotit do poměrně nezáživné a rutinní druhé časti, i když zde to není tak násilné a do očí bijící...
Ray Liotta a Willem Dafoe, oba herci, kteří si zahráli hlavní role ve filmu Martina Scorseseho (Dafoe - Poslední pokušení Krista, Liotta - Mafiáni) a kteří začali hrát skoro ve stejnou dobu a jsou i stejně staří, rozehrávají ve filmu opravdový herecký koncert, založený na jemných, velice drobných a detailních odlišnostech, co se týče pohybu a držení těla, či výrazu ve tváři a hry s oči, kdy překvapivě Liotta přehrává známější hollywoodskou star Dafoea ve společných scénách. (Ale za zmínku stojí i Michelle Rodriguezová, která také velice dobře sekunduje ústřední dvojici, i když je její postava bohužel jen hrubě načrtnutá a málo rozehraná tak, jak by film potřeboval.) Ty jim ovšem kazí scénář a režie, která sice dává jistou dynamiku sporadickým akčním scénám a přesnému nasnímání kameramana, ale to nepomůže v této veskrze průměrné až mírně nadprůměrné přehlídce klišé, kdy se postupuje podle schématického vzorce (zuřivost-lítost-vztah-animálnost...), diváky předem předvídatelného, a všechny "hezké scény" jsou podbarveny milou hudbou a jízdou v autičkách v lunaparku (obměna za lodičky, malé plus), ty "ošklivé" se naopak odehrávají v noci za podkresu hudby, která až nehezky připomíná hlavní motivy z jiných thrillerů, ať již těch novějších, nebo těch poměrně starších… Pod kontrolou má hlavní problém v tom, že nejdříve ukolébá diváka k spánku naprosto předvídatelnými scénami, a poté se to snaží zachránit akcí a rychlým střihem, což ale předchozí hodince a čtvrt nepomůže v dodatečném nabytí "drajvu", když se ani v poslední části režisér nenamáhá s něčím takovým jako je vpumpování adrenalinu do žil a jenom kopíruje známější akční kousky, seč se mu to daří docela obstojně a podává to neiritujícím způsobem (nejedná se tedy o vykrádání, pouze o zřetelnou inspiraci). Slovy Monty Pythonů by se dal snímek Pod kontrolou, slušně odvedené řemeslo, ale naneštěstí nic víc, zhodnotit následovně:  "Nuda, nuda, šeď, šeď, občas záblesk slunce nad horizontem."
DVD - POD KONTROLOU: Provedení disku je poměrně obstojné vzhledem k tomu, že se jedná o film, který se k nám rovnou dostává na digitální nosiče a videokazety. Menu je velice zdařilé a hezky graficky řešené, to samé se dá říci o obalu, který slibuje něco jako Kubrickův Mechanický pomeranč, ale výsledek se spíše blíží televiznímu filmu. Obraz stejně jako zvuk neohromí, je zde patrný mírný šum a ostrost na tom není zrovna také dvakrát nejlépe, zvuk je nevýrazný v akčních sekvencích, ale dialogy jsou bezproblémové. Bonusy se sestávají z upoutávky na film a film o filmu, který není moc dobré si pouštět před samotným snímkem, vlastně není dobré si ho pouštět vůbec, protože se jedná o typické propagační a blábolivé žvásty, kdy se všichni pochvalují a se všemu se dobře spolupracovalo. Kéž bych jednou slyšel někdy průpovídku „režisér je debil, vůbec jsem nevěděl, co po nás chtěl, kameraman je epileptické pako a herečka je evidentně ku…“příkladu. :-) 
FILM - METRO, natáčené přímo v Londýně, je velice atmosferický horror-slasher, který se od podobných vyvraždovaček liší hlavně tím, že je kladen důraz na prokreslení postav (ač většina strašidelných scén je založena na "lekačkách"), přičemž samozřejmě nechybí potřebné děsivé ingredience jako jsou stísněné prostory, havěť a vyšinutý znetvořený magor s dranždírákem v ruce. Ale nejedná se rozhodně o typickou teenagerovskou vyvraždovačku či poučenou popkulturní hru s divákem a jeho intertextuálními znalostmi, i když několik vztyčných prvků zde je (hlavní hrdinka přebírá na závěr otěže do svých rukou, "černoch musí vždy umřít jako první" apod.), protože debutující mladý tvůrce, zjevně poučený všemi starými klasickými hammerovskými horrory a zvrhlými polo-amatérskými úchylárnami z 80. let, ví, že se člověk nejvíce bojí toho, co vlastně skutečně nevidí. A alespoň po první třetinu filmu udržuje hlavní zrůdu v temných uličkách metra, ovšem když se s pravou podobou hlavního záporáka vytasí, nastává spíše nutné zklamání a nechtěná komičnost, atmosféra se najednou z ničeho nic vytratí a přicházejí na řadu pořádká jatka, kvůli kterým si biják zaslouženě vysloužil kritiku na zbytečnou násilnost filmu. Problematičtější je to s tím, že k „metropatovi“ (opak metrosexuála, „člověk“ žijící v metru, se značně psychopatickými sklony) máte cítit lítost, jenže ono to nefunguje vzhledem k tomu, že je prokreslení jeho postavy naprosto minimální, založené na pudové potřebě, a moment, kdy si vezme nůž do ruky a začne kuchat oživlou bezdomovkyni, je také moment, kdy Metro přechází do další laciné variace na kočku a myš, kdy hlavní obětí má být Franka Potenteová, která hraje další hlavní roli ženy, v níž převážně utíká. Metro je tak ve výsledku film, který akorát demonstruje velké promarněné šance, ale jsem si vědom toho, že takové fanoušky hororu by mohlo potěšit a příjemně je vylekat a mírně i znechutit, i když v něm nehraje Daria Argentová, nejedná se o další sociální kritiku a celé to stojí na tom, že málokdo ví o tom, že se metra nezamykají, a pokud ano, je tam detektor, díky kterému je možné se z nich dostat ven.
DVD – METRO: U podobných filmů, které se převážně odehrávají v noci, je velice důležitý obraz, kdy záleží na tom, co divák z filmu vůbec bude mít, a zde doporučuji nastavit si pro jistotu větší jasnost obrazu, protože některé scény se ztrácejí. Na adresu zvuku nemohu mít snad žádnou zásadní výtku, na poměrně nízkorozpočtový snímek jsou zde úžasně využity zadní kanály a zamrzí akorát nulová lokalizace bonusů, které jsou v tomto případě docela zajímavé, ať již se jedná o půlhodinový detailní dokument o filmu, který je sice přehlídkou mluvících hlav, ale hlav, které mají co říct, nebo čtvrthodinových rozhovorů dovysvětlujících pozadí vzniku a přijetí filmu, nebo alternativní úvod a závěr v podobě obrázkového scénáře s povídáním režiséra.  
FILM - CARLITOVA CESTA: ZROZENÍ GANGSTERA je naprosto průměrný a ničím nevybočující nízkorozpočtový film (stál 6 mil. dolarů a točil se celý jeden měsíc), což je zároveň jeho klad i zápor. Na obalu kazety a disku sice stojí, že se jedná o film „od producentů Zjizvené tváře a Carlitovy cesty“, ale to není pravda už proto, že režisér (Zrození gangstera je jeho druhý celovečerní počin) Michael Scott Bregman žádný z těchto klasických gangsterských kousků neprodukoval, pouze je pokrevně spřízněn s člověkem, který produkoval De Palmovu klasiku s Alem Pacinem v hlavní roli a nepostřehnutelným Seanem Pennem ve vedlejší, ovšem působil jako asistent střihače, kdy začínal právě na Zjizvené tváři, takže se nám kruh hezky uzavírá. Režii filmu, který není sequelem (pokračováním)  De Palmova opusu, ale prequelem (předpokračováním), odehrávajícim se v 60. letech, zvládl poměrně obstojně přes nízké finance a hlavně úspornými prostředky dokázal navodit atmosféru 60. let docela věrně. Vzhledem k rozpočtu je pochopitelné, že se zde neobjeví takové hvězdy jako Al Pacino, kterého vystřídal „pouze“ slušný Jay Hernandez, tudíž vyčítat snímku něco podobného je naprostá hloupost. Nad čím mi ale zůstává rozum stát, je to, že když se zde jako jediný objeví herec z předchozího snímku, jmenovitě Luis Guzmán, je obsazen do úplně jiné, i když ve své podstatě stejné role (taktéž se jedná o nohsleda). Mohlo by se také zdát, že ten, kdo viděl Brianův film, přesně ví, jak Zrození gangstera skončí, jenže není tomu tak a překvapivě se nedočkáme Carlita jdoucího do vězení, aby poté mohl z něj vyjít na začátku dalšího filmu a snažit se napravit (jenže na to je již pozdě). Tyhle a mnohé jiné výtky, které k filmu mám (nevyváženost tempa, zbytečná přehnaná a až křečovitá stylizovanost postav, necharismatická dvojice, ústřední pár bez potřebné chemie a také to, že se na rozdíl od knižních předloh, které psal zkušený soudce, ubralo na uvěřitelnosti), ale neznamená, že se nejedná o slušný videopočin, který ovšem v porovnání se svým věkově mladším bratříčkem pochopitelně sléhává.
DVD - CARLITOVA CESTA: ZROZENÍ GANGSTERA: Pokud jsem o filmu prohlásil, že vůbec ničím nevybočuje z průměru, to samé bohužel mohu napsat i o jeho zpracování na digitálním nosiči, kdy obraz vypadá televizně a je zde slabá paleta barev a i častá zrnitost, zvuk je nevýrazný až hanba a zvukové efekty zastírají ztišené dialogy a téměř neslyšitelnou hudbu, ale to plně vynahradí dokumenty, které jsou sice krátké, ale na druhou stranu opravdu zajímavé, a nepovedené a nezařazené záběry, které jsou nepřínosné, ale na druhou stranu docela zábavné… Přesto, pokud chcete nějakou gangsterku, radím vám si raději půjčit, či snad i koupit klasiku Krycí jméno Donnie Brasco (a bude tam i Al Pacino – spolu s metrosexuálem Johnnym Deppem), nebo poctivé snímky ala podfu(c)k či Sbal prachy a vypadni, nejlépe však nově vyšlý film s „novým Bondem“ Layer cake/Po krk v extázi (a po uši v hovnech :-)).
FILM - STEAMBOY je… ne, to nemohu, poslední dobou kouzelné slůvko „geniální“ značně nadužívám a když si uvědomím, že je navíc od geniálního (zde jsem nemohl jinak, to musí každý pochopit a prominout) autora Katsuhiro Otoma, který má na svém kontě dva z nejryzejších anime snímků odnože cyber-punk Akira a Metropolis, nemůžu jinak než říct o Steamboyovi, že sice není dokonalý, ale k dokonalosti mu chybí opravdu málo. Steamboye předchází pověst nejdražšího japonského (animovaného) filmu všech dob, který stál ohromných 22 milionů dolarů a jeho samotná realizace trvala dlouhých 10 let. Je nutné podotknout, že je to na tom filmu opravdu sakra vidět a nedá se na něj jinak než zírat s otevřenou pusou, protože je opravdu až puntičkářsky propracovaný do bezchybnosti a působí naprosto uvěřitelně. Jenom škoda, že film, který na začátku nasadí tak neúprosné tempo, po první třetině vypouští páru, stává se čím dál tím víc lineárnějším, emocionálně plošším a příběhově prostším, šitým na americké publikum, kdy závěrečné vyústění je poněkud moc happy a nutné ponaučení na konec příliš didaktické. Ovšem Steamboy nabere v poslední třetině opět znovu dech a jde do toho na plné koule, přichází povinná destrukce valné většiny města a Steve Jablonsky vytáhne velice stylový a obrazově úchvatný film svou orchestrální hudbou do úžasných výšin, které sice nesdílí s Akirou, spíše „pouze“ s Metropolisem, ale i tak se jedná o film, který zákonitě musí nadchnout i lidi, kterým vůbec nic neříká slůvko „anime“. Nutno také poznamenat, že převážně nelibě pověstný anglický dabing se u podobného filmu velice povedl vzhledem k hvězdnému hlasovému obsazení (mj. Alfred Molina či Patrick Stewart), dokonce jsem snad prvně v životě pocítil potřebu poslechnout si jiný než anglický film v dabované anglické verzi, protože k místu děje a „století páry“ se to vyloženě hodí. Vzhledem k tomu, že je u nás na trhu k sehnání ani ne to zásadní z anime (marně byste hledali oba díly velice smutného rozjímání o stáří a bezcennosti lidského života Ghost in the Shell, zato je zde nevyvážený Animatrix, kultovní Metropolis, kouzelná Cesta do fantazie bez originální zvukové stopy a vánoční snově-realistický film Tokijští kmotři Satoshi Kona, který nemá nic společného s mafií, ale s bezdomovci a dítětem), Steamboy je povinná koupě, bez debat.
DVD – STEAMBOY: Na disku nenaleznete český dabing, což je na jednu stranu i z jisté části dobře, a vlastně úplně všechno, co slibuje onen obal… tedy krom filmu samotného, že ano. Zapomeňte na japonské DTS, místo toho je zde hřmotné, ale v tichých scénách nevyrovnané anglické ozvučení, a velice „zajímavé“ titulky k filmu samotnému, které jsou opravdu nakrásně mimo a pokud neumíte obstojně anglicky nebo japonsky, doporučuji již zakoupený disk reklamovat (jako důvod uveďte lživost obalu v případě bonusů), protože titulky dělal nějaký opravdový „génius“. Jediným bonusem jsou zde upoutávky na 4 anime kousky, na dokumentární film o vzniku efektů či snad dokument o americké dabované verzi a detailní rozbor scén spolu s galeriemi tu nehledejte, je to Bonton, takže se ani téhle fušeřině nedivte. Jediný distributor, který přebírá materiály ze zahraničí, udává závažnou klamavou reklamu a ještě nedokáže normálně lokalizovat disk bez nesmyslností a gramatických chyb v překladu, jo, a na rozdíl od Intersonicu má peníze, takže mi nezbývá, než na závěr říct: „Styďte se, lidé z Bontonu, styďte se!“ Chudáci lidé, kteří uvěřili recenzím v zdánlivě na první pohled seriózním periodikám (Svět DVD, DVDMAG) a nakoupili si Steamboye s tím, že se jim dostanou do rukou dva disky, první filmový a druhý bonusový, s českým dabingem a japonskou DTS stopou.