Hned po zvolení šokoval Sarkozy intelektuální nenuceností, s níž smetl se stolu tradiční hraniční línie mezi pravicí a levicí. Zatímco odborníci si dlouze kladli otázku, zda se díky liberální globalizaci tyto demarkační čáry posunuly, pan Sarkozy to rozhodl bez váhání. A díky složení své první vlády dokázal, že pravice nyní zahrnuje značnou část Socialistické strany, v každém případě její „sociálně liberální" křídlo. V tomto ohledu složení nové výkonné moci (jejíž čtyři členové, pánové Bernard Kouchner, Eric Besson, Jean-Pierre Jouyet a Martin Hirsch přicházejí z levice) odráží posun francouzské společnosti do prava. Posun paradoxní, protože sociální utrpení se neustále stupňuje. A navzdory tomu, že sociální zápasy ve světě práce tvrdě postiženém zprovizorněním kontraktů, subdodavatelstvím, stěhováním podniků do „levnějších" zemí a nezaměstnaností zůstávají od roku 1995 velmi živé. Dále na: Národný Inštitút Francois Marie Voltaire, klikni na ikonu TREZOR, téma: Sarkozysmus, tj. francouzský populismus
|
Úvodná strana
Regióny
Mobilná verzia
