Jednání „ trojky", představitelů USA, EU a Ruska, o možném kompromisu mezi Bělehradem a Prištinou zatím nepřivedlo obě strany ani o krok blíže. Srbsko odmítá dobrovolnou amputaci 15% svého státního území, což by představoval souhlas s uznáním nezávislosti Kosova. Priština pak neochvějně trvá na nezávislosti buď rozhodnutím Rady bezpečnosti OSN, nebo svým vlastním prohlášením. Nelze se tomu divit, protože spoléhá na některé své mocné protektory. USA podporovaly všemi prostředky kosovsko-albánskou teroristickou organizace UCK již v jejím boji proti Jugoslávii, podobně jako Kohlovo Německo a nakonec 78 denním bombardováním ve jménu NATO přinutily Bělehrad, aby z Kosova stáhl své administrativní a bezpečnostní síly. Rezoluce OSN 1244 pak dala tuto provincii dočasně pod mezinárodní správu, ale výslovně uznala, že nadále zůstává součástí Srbské republiky. Osud Kosova letech po roce 1999 je dostatečně znám. Přes všechno ujišťování, že cílem mezinárodní správy je zajistit multietnickou a multireligiózní demokratickou správu, prokonsulové OSN dovolili, aby odtud kosovsko-albánští nacionalisté vyhnali násilím na 220 000 Srbů, Černohorců, Romů, Goralů, a jiných menšin a stoprocentně očistili Prištinu od veškerého židovského obyvatelstva. Ďalej na: Národný Inštitút Francois Marie Voltaire, ikona TREZOR
|
Úvodná strana
Regióny
Mobilná verzia
